Kolébka evropské moderní demokracie se přiblížila k příslovečné „hraně útesu“. Nigel Farage správně rozpoznal hloubku krize. Zahájil boj nejen za záchranu brexitu, ale za záchranu demokracie a celkově i obnovu důvěry v politický systém („Change Politics for Good“). To, co se nám zdálo neochvějné, se otřásá v základech. I ve staré dobré Anglii pozorujeme, že parlament je odtržen od vůle lidí a není ochoten ji respektovat. Že míra nekompetence vlády stran vyjednávání o rozvodové dohodě přesáhla představitelnou a akceptovatelnou míru.
Na posledním eurosummitu leadrů byla vyjednána „plichta“ (posun termínu vystoupení na konec října 2019), která v danou chvíli možná zklidnila německé a francouzské ego, ovšem v plné nahotě ukázala elementární neschopnost principiálního rozhodnutí v zásadní otázce.
Premiér České republiky hájil na eurosummitu strategii oddálení data vystoupení, zřejmě v souladu s návrhem Tuska. Jistě to byla pozice v danou chvíli pohodlná a konformní. Tak je to vždycky, když se vezete na jedné vlně se zbytkem party. Ale je toto opravdu naším zájmem?
Naším principiálním zájmem by mělo být co nejrychlejší vystoupení UK. To s sebou totiž nese uznání a naplnění výsledku referenda, a snad i záchranu politického systému Spojeného království. Zachování důvěry v demokracii.
Z dlouhodobého pohledu je to jediná smysluplná a perspektivní cesta, protože jedině vyvážené nastavení vzájemného vztahu, nikoliv podřízená pozice UK vůči EU, může být dlouhodobě stabilní a vést k obchodní výměně a spolupráci mezi ostrovem a kontinentem. Politika vedená snahou ponížit Británii a podřídit ji EU by znamenala v delším horizontu jedině prohlubování propasti a rozkol. A to je slepá ulička.
Kandiduji za Stranu nezávislosti České republiky. Jeden z cílů kandidatury spatřuji právě v tom, že aktivně přispějeme a podpoříme co nejrychlejší naplnění výsledku referenda, tedy dosažení plné suverenity UK. Je to i v našem bytostném zájmu.